V češtině jsou Velikonoce odvozeny od „Veliké noci“. Tou je pro křesťany bezesporu noc, po které Ježíš Kristus vstal k životu po jeho ukřižování a smrti.
První „Velikou noc“ slavil národ Izrael po vysvobození z otroctví v Egyptě (Pascha). Tenkrát to byla krev obětovaného beránka, co je zachránilo před smrtí. Kristus sám se označil za beránka, který svou smrtí přináší záchranu pro celý svět.
Velikonoční událost, která navždy změnila dějiny lidstva znamenala:
- Poražení největšího lidského nepřítele – smrti
- Naše hříchy nám byly odpuštěny (byla prolita krev Beránka pro naše usmíření)
- Jsme smířeni s Bohem
Velikonoce jsou veliká party, kdy si křesťané připomínají, že Bůh dokáže pohnout horami, rozdělit moře, vzkřísit život, odvalit kámen (ten u hrobu Spasitele).
Kristus je vzkříšen, on žije! Tak to dosvědčují očití svědkové, kteří byli ochotni pro tuto zprávu položit i svůj život a zemřít jako mučedníci. A nebylo jich málo! (1 Korintským 15)
A co Bůh? „Bůh dokázal svoji moc na Kristu, když ho vzkřísil z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad každou vládu, mocnost, moc a panství i nad každé jméno, které se vyslovuje, ať už v tomto věku nebo v budoucím.“ (Efezským 1:20-21)
Ježíš řekl: „Protože já žiji, budete žít i vy.“ (Jan 14:19) Z toho pramení víra a hluboká jistota Ježíšových následovníků, že ani náš život nekončí smrtí, ale přejdeme ze smrti do života.
