Hudba je mocný prostředek ke komunikaci. Denně se můžeme přesvědčit o síle tohoto media, které se dokáže přiblížit zvláště mladým lidem.
Ve světě, kde pociťujeme velkou potřebu po vzájemné komunikaci a porozumění jeden druhému, je soudobá hudba nenahraditelným darem.
Zároveň je hudba velmi subjektivní záležitostí a proto často bývá i v církvi předmětem sboru. Nezbývá než hledat, co je v jádru obsahu poselství, a co stojí za formou projevu. Jaká je minulost i současnost interpretů? Ti, kteří odmítají soudobou křesťanskou hudbu, by měli být otevřenější k mladé generaci, která vnímá svou hudbu pokaždé již trochu jinak, než ta předchozí. Na druhé straně ti, kteří mají rádi soudobou hudbu, potřebují vyslechnout a upřímně promyslet i pochybnosti těch, kteří už v životě kus cesty prošli.
V církvi je třeba se vyhnout i zneužití hudby. Přijetí pouze líbivé a podbízivé hudby bez opravdového poselství není tím nejlepším využitím soudobé hudby v církvi. Podobně ani výrazná rytmika za každou cenu by neměla být cílem hudebníků v církvi. Bez pravého duchovního obsahu a bez citlivého užívání hudebních forem je možné, že i křesťanská hudba bude jen „prázdným obalem“.
Vedoucí pracovníci v církvi, místních sborech a společenstvích, by měli hledat motivy služby křesťanských hudebníků. I za líbivou křesťanskou „produkcí“ může být jen lidská touha po seberealizaci, po uznání a obdivu druhých. Podobně zavádějící je situace, kdy se hudebníci vyžívají v určitém hudebním stylu, který se jim líbí, aniž by šli duchovně do hloubky. Nebezpečí soudobé křesťanské hudby může vzniknout i tam, kde jde o nekritické přizpůsobení se světu a jeho trendům za každou cenu, které sice přitahuje mladé lidi, avšak nevede posluchače k poznání Boha a cesty k němu.
Jiným aktuálním nebezpečím soudobé hudební tvorby v církvi je upadnutí do stereotypního schématu křesťanských písní. Mám na mysli především přílišnou jednoduchost, která je sice srozumitelná soudobým posluchačům, avšak postrádá hloubku zvěsti a rychle se oposlouchá. Řešením je hledání nových stylů, propracování melodie a oproštění se od strachu ze složitějších a obsahově hlubších písní.
Dnešní církev by měla využít dar soudobé hudby a to zejména její schopnost komunikovat způsobem, kterému lidé kolem nás rozumí. Mám za to, že je třeba pozitivně využít všechno, co nám Pán Bůh dal. Dar hudby je nám dán od Boha. Využijeme vše pro to, abychom dokázali sdělit evangelium dnešnímu světu?
Proč bychom nemohli brát ďáblu nástroje, které tak hojně používá proti Božímu království, nástroje, které mu stejně nepatří. Vidíme, že soudobá hudba je mocný nástroj, který je možno zneužít. Miliony lidí jsou denně ovlivněny nejrůznějšími druhy hudby často s tak temným poselstvím. Soudobá hudba je však také darem, který můžeme použít k Boží slávě. Vše, co děláme pro Pána Boha, bychom měli dělat celým srdcem a celou myslí, a měli bychom přitom co nejlépe používat všechny své schopnosti.
Křesťané by měli vynaložit všechny své síly na to, aby dar hudby používali při šíření zvěsti dobré zprávy lidem tohoto světa, aby stále více lidí mohlo chválit našeho Pána společně s námi.
„Všechno, co má dech, ať chválí Hospodina!“ (Žalm 150:6).