Kde sedíš ty, bude prázdno zas,
až jednou, … uplyne Tvůj čas,
zahyne tvůj opečovávaný strom,
tvé milované šaty si zabydlí mol,
v tvém domě budou už jiní,
zalévat budou tvé kvítí.
Co bude asi znít do věčnosti,
kolik lidí jsi v domě hostil,
kolikrát v bázni jsi před ním ztichl
kolikrát byl slyšet dětský smích,
kolikrát lásku jsi mu vyznával,
kolikrát jsi se k němu přiznával.
Kolikrát denně přicházel jsi k němu zas,
kolikrát stál mu tak blízko abys slyšel jeho hlas,
Kolik ze života jsi mu daroval,
aby osídlil tvou duši a ty jsi opravdu miloval.
I. ---
irena.ab@seznam.cz
Přidat komentář
